Na výlet do Vlašimi jsme dostaly pozvání od spřátelého klubu BENKON Benešov. Domluvily jsme se s Janou Randulovou, že se sejdeme 3. září v Benešově a odtud společně vyrazíme autobusem do Vlašimi.
Z Prahy do Benešova jsme dojely za ½ hodiny a už jsme viděly na autobusovém nádraží skupinku známých tváří. Obdivovaly jsme, jak jsou přátelské a jak pomáhají své hůře chodící Marušce, aby se dobře dostala do autobusu a pohodlně cestovala. Věděly a viděly jsme to již vloni, kdy jsme byly společně na Konopišti, ale tu solidaritu a ochotu pomoci vždy znovu obdivuji.
Ve Vlašimi jsme mířily nejdřív na zámek a do muzea, bylo velké vedro, tam bude příjemně. A také bylo. Zámek se vypíná nad řekou Blanicí. O městu Vlašim i hradu existují zmínky už z r. 1318. Gotický hrad byl přestavěn kolem roku 1600 na renesanční zámek. K zámku patřila velká obora a dnes je spojena se zámeckými zahradami v krajinářský park s mnoha romantickými stavbami. Do parku se dostanete ze třech stran, třemi pseudogotickými branami – Domašínskou, Znosimskou a tou, kterou jsme vstoupily my – Vlašimskou. Prošly jsme celou expozici o historii zámku a parku a líbilo se nám v jednotlivých komnatách – krásně žili naši předkové na zámku.
„Parku vévodí mnohokrát přestavovaný zámek, který dnes slouží k několika účelům. Sídlí zde Muzeum Podblanicka, infocentrum a obřadní síň. V zámku se nachází i stylová restaurace „U Blanických rytířů“, popisovala Evka Babka v roce 2009 naši tehdejší návštěvu zámku ve Vlašimi. K tomu se mohu jen připojit. I k tomu, že U Blanických rytířů bylo krásné posezení na prosklené terase, při dobrém jídle a pití. Ani se nám odtamtud do tropického vedra nechtělo. Zlákalo nás jen „místo, kde příběhy zvířat otvírají cestu k porozumění“, a to je malá paraZOO hned proti zámku. Jsou tam pacienti Záchranné stanice z Vlašimi (drobní savci, kočky, želvy, i dravci, výři, krkavci a káňata) a paraZOO je jejich trvalým domovem, do volné přírody se už vrátit nemohou.
Při vstupu do zámku je na náměstí krásná kašna Pampeliška, kterou jsme viděly jen na chvilku, asi při vedrech a suchu šetří vodou. Ale je nádherná. Osvěžení nás tedy nečekalo, tak jsme zamířily do cukrárny, tam jsme si všechny radosti zdvojnásobily a pak teprve spokojeně výlet zakončily. Rozloučily jsme se, poděkovaly kamarádkám z Benešova za provázení po Vlašimi a příjemnou společnost a slíbily, že příští společný výlet bude v Praze.
Daniela
