Původní název o osadě zvané Luna (původní název města Louny) pochází z 12. století. Podle jedné historické verze založili královské město Přemyslovci, podle jiné němečtí kolonisté ze Saska, neboť město leželo na cestě do Německa a bylo z velké části německé. Za husitství se město spojilo s městy Žatcem a Slaným a přidalo se na stranu husitů. Bohužel byla tehdy zničena řada vzácných památek, především knihovna a dva lounské kláštery. Silnou komunitu tvořili v Lounech židé, kteří se tu objevují už ve 14. století. Pohromou pro město byla třicetiletá válka, kdy byly Louny několikrát vydrancovány saskými a švédskými vojsky. V 19. století proběhla řada demolicí, během nichž bylo částečně zbořeno městské opevnění, ale i Pražská brána a renezanční domy včetně původní radnice.
Zajímavosti, které jsme v Lounech obdivovali
Chmelniční kotva je těžkotonážní socha podle návrhu Vladislava Mirvalda (1921–2003), výtvarníka a profesora lounského gymnázia. Tento výtvarník byl spolupracovníkem Zdeňka Sýkory při tvorbě dekorace divadelní opony, což bylo velice monumentální dílo vytvořené stylem geometrické abstrakce. Originál této opony Vrchlického divadlo před lety omylem vyhodilo do Sběrných surovin. Abstraktní motiv se podařilo obnovit a nyní zdobí piazzettu před divadlem, což je zcela výjimečný zážitek vidět dekoraci divadelní opony před vstupem do divadla.
Mírové náměstí, kde se tyčí mariánský sloup, který v roce 1673 vytvořil významný barokní sochař Jan Jiří Bendl.
Lounské opevnění vznikalo zároveň se založením města v druhé polovině 15. století.
Žatecká brána je součástí tohoto opevnění, které je kulturní památkou. Podle latinského nápisu na průčelí byla postavena v roce 1500.
Barokní špitál vybudoval zednický mistr Ludvík Neumayer dle návrhu italského architekta Antonia della Porta. Město zde poskytovalo ubytování svým chudým obyvatelům. Špitál byl vybudován v letech 1695 až 1698.
Jiráskovy mlýny byly vystavěny již ve 14. století. V roce 1895 se stal jejich majitelem František Jirásek, který nechal mlýny přestavět v novorenesančním slohu.
Kamenný les vytvořil v roce 2008 zahradník a tvůrce kamenných kompozic Stanislav Špoula. Bloky kamene jsou z čedičové horniny tefritu a také z valounů z řečiště řeky Ohře. Hlavní dominantou je uskupení mohutných balvanů se suchým pískovým jezírkem a dlažbou z přírodního kamene. Tvoří jej čedičové sloupce vztyčené jako menhiry. Nejvyšší, třímetrový, vytváří spolu s menšími dojem kamenného lesa.
Stará radnice v Lounech je historická budova z let 1824 až 1824 v empírovém slohu. Navrhl ji architekt Florián Muller. V současné době tam sídlí městská knihovna.
Nová radnice, která byla postavena podle plánů pražského architekta Saturnina Hellera, je sídlem městského úřadu.
Inundační most byl postaven v letech 1811 až 1815 jako důležitá část silnice do Lipska. Pole mezi Dobroměřicemi a Louny byla totiž často vystavena záplavám. V případě zvýšené hladiny řeky měl most umožnit bezpečný přechod přes řeku Ohři. Záplavový most má 40 oblouků a je 272 metrů dlouhý. Most je významnou technickou památkou.
Chrám svatého Mikuláše je římskokatolický farní kostel. Chrám, stavěný od roku 1520, byl dokončen roku 1538. Nyní je chráněnou kulturní památkou. Interiéru dominují tři mohutné dřevěné oltáře. Nejvíce zaujme kroužená klenba a zejména vyřezávaný oltář z let 1701 až 1706 od Marka Nonnenmachera. Sochy jsou dílem Jeronýma Kohla a Františka Preisse. Řezba dřevěného oltáře je vyvedena do impozantních detailů, znázorňuje mnoho světců, biblických postav, andělů. Pískovcová věž je 60 metrů vysoká.
Předjarní výlet do Loun se velmi vydařil. Maruška byla opět skvělá průvodkyně a výborný oběd jen příjemně završil naše putování. Bylo nás celkem deset, počet sedmi Alenek doplnili milí hosté: dcera Evy Chaloupkové Monika se svým přítelem a kamarádka Marušky Jaruška. Naši hosté vystoupali na věž Chrámu svatého Mikuláše. Budeme rády, když se příště k nám opět přidají.
Za deset nadšených výletníků sepsala Jarka Ducková (s použitím letáku z Infocentra)
U chmelničné kotvy
