Poslední letošní rekondiční pobyt se opravdu vydařil. Děkuji všem účastnicím za příjemnou společnost a za krásná hodnocení, která jsem použila do tohoto článku. Blanka, Iveta, Jana, Jaroslava, Jarmila, Květuše, Marie, Milena, Růžena, Sylvie, Věra a Zdeňka
Volary – město ležící v jihozápadní části ČR, nás přivítalo krásným slunečním svitem. Nově zrekonstruovaný hotel Bobík s konopnými lázněmi v budově se nám velmi líbil. Některé procedury byly pro většinu z nás novinkou.
Druhý den se za krásného slunečného počasí větší část ALENek vypravila vlakem do stanice Boubín – Zátoň. Příjemnou procházkou došly k památníku zemřelých v lesnictví – tak zvaný Strom duší, připomíná na 700 lidí, kteří zahynuli převážně při těžbě dřeva v lese.
Druhá skupina se vypravila na Libínskou rozhlednu. Parta znalých prachatických vlastenců nás seznámila se všemi vršky na jihu, západu, severu i na východu. Neopominuli nás upozornit na hřib vystupující z mlhy, s tím, že paní Drábová v Temelíně právě přiložila.
Další dny už nebylo tak jiskřivě, ale prohlídku půvabných Prachatic nám to nezkazilo. Prachatice jsou nazývány „renesanční perlou Jižních Čech“. Historické jádro je ze 16. století, město bývalo křižovatkou mezinárodních cest. Prohlédly jsme si Prachatické muzeum, ve kterém je mnoho zajímavostí o zlaté stezce, která tudy procházela.
Ve čtvrtek jsme opět vyjely vlakem, tentokrát do stanice Soumarský most. Prošly jsme po nově otevřené naučné stezce rašeliništěm, potom jsme pokračovaly kolem Teplé Vltavy k muzeu pevnostních opevnění. Po dobrém obědě jsme, se vydaly krásnou šumavskou přírodou po cyklistické stezce. Nejvyšší bod stezky u Volar zdobí dřevěné srdce, zvané Srdce Evropy. Je zde umístěno od roku 2021.
Třešničkou na dortu bylo večerní posezení s nadšeným šumavským horalem panem Jaroslavem Pulkrábkem, spisovatelem a sběratelem šumavských pověstí. Poutavě nám přiblížil osidlování místní krajiny, vznik Volar, osudy místních obyvatel a historii Zlaté stezky, která vedla ze Solnohradu do Čech. Povídání bylo doplněno promítáním. Na závěr nám pan Pulkrábek přislíbil otevření místního muzea „jen pro nás“. Muzeum je ukázkou typické alpské architektury, která se jinde v Čechách nenajde.
Většina z nás si prohlédla také blízké okolí Volar. Místní a židovský hřbitov, který představuje památník židovským ženám, které podlehly strastem tzv. pochodu smrti v květnu 1945. Kousek za hřbitovem je obnovena křížová cesta na šibeniční vrch – dnes zvaný Kameňák. Pod vrcholem je vyhlídková plošina. Kvůli mlze nebylo moc vidět, ale krajina byla nádherně zasněžená. K místním zajímavostem patří i skupina kamenů – menhirů.
Celkem se pobytu zúčastnilo 14 ALENek a dva hosté.
Hana Kudelová
