Svátek ALENek v Poděbradech v srpnu 2023 — ALEN

Poděbrady jsou na srdce aneb Alenky mají svátek

Každý rok slavíme v srpnu svátek Alenek, letos, v roce 30. výročí založení ALENu, jsme pozvaly na tuto oslavu i kamarádky z pražského Klubu ŽAP a z benešovského BENKONu. Počet účastnic se neustále měnil, až se den před odjezdem ustálil na vysokém čísle v počtu 30. K tomu předpovědi počasí ukazovaly tropické teploty až 32°C. Takže jsme ráno vyrážely s obavami, ale nicméně s dobrou náladou.

Na Černém Mostě jsme spolu se ŽAPkami zaplnily autobus a za hodinu už vystupovaly v Poděbradech na Riegrově náměstí, kde jsme se všechny přivítaly a dozvěděly potřebné informace o programu výletu. Brzy se k nám přidaly další členky, které přijely vlakem, přijela i Marta až z Vrchlabí. Jako posilu nás babiček jsme měly s sebou vnučky Sáru a Medu. Vydaly jsme se k přístavišti s malou zastávkou na zámku, kde jsme na nádvoří obdivovaly srdce, která tady už zdobí trávník kolem fontány nejméně deset let. Vytvořili je studenti z různých uměleckých, grafických, oděvních a dalších škol z Prahy, Ostravy i jiných našich měst. Každé srdce připomíná některý stát v Evropě, kromě České republiky od Švédska a Finska až po Chorvatsko, Maltu a Kypr.

Parník Král Jiří už stál u břehu a rychle se zaplnil. Mezi čekajícími jsme viděly i kamarádky z Benešova. Parník v 11 hodin vyrazil na hodinovou plavbu k soutoku Labe s Cidlinou. Projely jsme zdymadlem, což byl samozřejmě velký zážitek pro naše malé holčičky. Plavba byla příjemná, na palubě pěkně foukalo, vlajka se třepetala a voda naší největší řeky vířila a pěnila. Po půl hodině zastavil parník na soutoku, kde některé ALENky vystoupily. Rozdělily jsme se na dvě skupiny; odvážné Alenky se vydaly na zpáteční cestu pěšky a my ostatní jsme se nechaly odvézt zase parníkem.

Cesta podél Labe – vsuvka od Jarky:

„Po příjezdu parníku na soutok řeky Labe a Cidliny jsme vystoupily a odsouhlasily si návrhnaší průvodkyně historií Marušky, že původně plánovanou prohlídku hradiště v Libici nad Cidlinou, kde je památník vyvraždění slavného rodu Slavníkovců, uskutečníme až bude vhodnější počasí. To dnešní moc turistice nepřeje. Rozumnější bylo odpočinout si, doplnit tekutiny, posedět na soutoku pod stromy a dívat se na řeku. Řeka Labe získala své jméno od Keltů, kteří jí pojmenovali Bílá nebo také Pomalá řeka. Posezení bylo příjemné a pivo zn. Černá Barbora osvěžující. Drobným frťánkem jsme také spíše symbolicky zapily dnešní svátek Hany.

Brzy jsme se postupně po skupinkách vydaly po asfaltové cestě určené jak pro cyklisty a bruslaře, tak i pro nás pěšáky směrem do Poděbrad. Možnost jet lázeňským vláčkem nikdo nevyužil. Stezka podél Labe vede většinou pod stromy, a tak naše putování bylo velmi příjemné a pohodové i v tento tropický den. Mohly jsme se kochat příjemnou cestou a klidnou řekou. Všem devíti účastnicím procházky se cesta alejí kolem řeky líbila. Do Poděbrad jsme došly společně, ušly jsme čtyři kilometry a těšily se na setkání s druhou partou. Ještě jsme se prošly parčíkem, nahlédly do kostela sv. Anežky a poté spěchaly do restaurace Soudek, neboť hlad se již ozýval. Byly jsme tam dřív, než byl domluvený čas, číšník nás pochválil, že nebude potom tolik jídel najednou.“

Zatím druhá parta pokračovala v plavbě a dojídala cestou svačiny. Ani jsme se nenadály a už jsme zase proplouvaly propustí a dívaly se zdola na majestátní budovu poděbradského zámku.

Z přístaviště jsme se vydaly na procházku do Obory, přes náměstí Jiřího z Poděbrad se sochou krále Jiříka od Bohuslava Schnircha jsme šly přes most do krásného parku. Minuly jsme rybník Jordán, studnu dle pověsti s červenou vodou, zvoničku bez zvonů a mariánský sloup se soškou Panny Marie Svatohorské. První cíl vycházky byl krásně zrekonstruovaný kostelík. Správně se jmenuje Nanebevzetí Panny Marie, ale víc je známý jako Havířský kostel. Historie a pověsti říkají, že stojí na místě bývalého poděbradského popraviště. V roce 1496 zde bylo nespravedlivě popraveno deset vůdců povstání kutnohorských havířů. V roce 1516 byl na jejich památku postaven dřevěný kostelíček, na který přispěli hlavně kutnohorští měšťané. Při odpočinku před kostelem na lavičkách v příjemném stínu jsme se dočkaly příchodu průvodkyně, která nám velmi mile o historii kostela vyprávěla o stavbě, pověstech, výzdobě, vitrážových oknech, kde jsou zobrazeni patroni české země sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Prokop a sv. Alžběta, a malých ale vzácných varhanách z r. 1902. Vyprávění se hemžilo slavnými jmény stavitelů, malířů, restaurátorů atd. V současné době se zde konají hudební programy a svatby (což velice zajímalo Medu a poprosila o odhalení svatební kytice na oltáři).

Po návštěvě kostela už nás zajímala jen vyhlášená Jihočeská hospoda Soudek s výborným jídlem, kde už čekala skupina pěších ALENek. Jak napsala Maruška na foto „Úsměv v tváři, oči září!“ Jen děvčata z Benkonu se rozloučila a místo hospody dala přednost nákupu nějaké parády, jak jsme se později dozvěděly, tak nákup byl úspěšný.

ALENky, ŽAPky, BENKONky – jak „písečné blechy“, které se mi nepodařilo vždy dát dohromady, natož spočítat (snad na parníku 27, v hospodě 21, do kavárny se chystalo 21 účastnic). Znaveny vedrem, odměněny dobrým jídlem, už nám chyběla jen sladká tečka na konec. Tu jsme měly připravenu v lázeňské kavárně Viola na kolonádě. Než jsme vešly do jejích lákavých dveří, povinně jsme se prošly po kolonádě, abychom si ty dobroty zasloužily. Zkontrolovaly jsme květinové hodiny, trpaslíka s červenou muchomůrkou, velkou fontánu a lázeňský pavilon a ochutnaly jeden z mnoha léčivých pramenů v Poděbradech – pramen prof. Libenského (další jsou např. Zámecký, Svatojánský, Riegrův, Trnkův, Žižkův a Eliščin, který tryská z nejkrásnější secesní vázy).

V kavárně už byl jen klid a pohoda při kávě, citronové vodě a dvou dortech – bílém ovocném a tmavém s krémem. Na každého se dostalo, někdo dostal povinně i přídavek. Nejmenší účastnice výletu zaujala hlavně kašna uprostřed kavárenského výklenku, takže voda z ní byla za chvíli i kolem nás. Hovory nebraly konce, včetně plánů na další společné akce, s BENKONem se chystáme na Konopiště, se Žapkami na zámek Radim. Bylo nám společně moc dobře a domů se nám ani nechtělo. Takže kolonáda nám ještě poskytla další hezkou procházku se spoustou laviček a další fontánou s volavkou.

Děkujeme všem kamarádkám, že s námi náš svátek oslavily a těšíme se na další setkávání.

Daniela