A další Třeboň se uskutečnila v komorní účasti deseti Alenek, ale užily jsme si to měrou vrchovatou. Skromnější ubytování v hostelu nevadilo, ráno jsme se nastartovaly cvičením na romantickém nádvoří zámku, po té svépomocně připravené chutné, zdravé snídaně a den byl nastartován a probíhal bez zbytečných prostojů.
V Auroře byly zajištěny perličkové koupele, ve středu a v pátek aquaaerobic pod taktovkou Míši. Labutí jezero v našem podání dosáhlo téměř umělecké úrovně, přihlížející diváci to náležitě ocenili. Podvečerní cvičení s Evou a Míšou bylo podle počasí buď opět na nádvoří nebo v tělocvičně. Ani masér Martin neměl dlouhou chvíli a masíroval pečlivě naše tílka od rána do večera. Stihli (jeden muž) jsme i návštěvu kina, některé z nás i schwarzenberskou hrobku, osvěžující návštěvu sklípku u J. Veselého a třešničkou na dortu byla návštěva zámku s úžasným panem kastelánem Pávkem. Prošli jsme s ním za poutavého vyprávění kasematy, katovny, vyslechli jsme pikantní historky ze života Rožmberků a Schwanzenbergů, které se do učebnic nedostanou.
Za plně využité dny jsme byli odměněni večeří U vodníka. Pan Herda nám připravil na přání každý večer jinou rybí specialitu. V jeho zahradní restauraci hrála každý večer živá hudba a nám se podařilo první a poslední večer parket pod širým nebem roztancovat.
Na závěr všechny Alenky doufají, že třeboňská rekondice není poslední. Pan kastelán nám nestačil ukázat zámeckou půdu a pan Herdy (restaurace U vodníka) jsme neochutnaly všechny rybí speciality.
Blanka
