Rekondice v Prostějově – říjen 2023 — ALEN

Krátký rekondiční pobyt 16. až 19. října v Prostějově

Čtyřdenní pobyt v Prostějově byl pro mnohé účastnice objevením neznámého města (i když už tam Alenky v minulosti nejméně 2x byly). Je to krásné moravské město slavných rodáků (např. Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček, básník Jiří Wolker), oděvního průmyslu (OP prostějov Jana Nehery a Arnošta Rolného) a třeba i automobilky WIKOV. Hlavně tu najdeme spoustu historických památek a příjemné lidi. Přijelo nás 13 – hezké šťastné číslo.

Ubytovaly jsme se v pensionu EMA v Outratově ulici. Od nádraží jsme šly podél říčky Hloučely a v klidné vilové čtvrti jsme našly příjemný malý dům vybavený hezkými pokoji, kuchyňkou s dobrou kávou pro nás hosty a malou jídelnou, kam jsme chodily na vydatné snídaně. Vilka pensionu je v zeleni a má i velký prostor před vchodem. Ten přímo vybízel k ranní rozcvičce. I když po ránu bylo chladněji, pohyb nás zahřál. Nahradily jsme tak původně plánované plavání v bazénu (veřejný bazén byl bohužel obsazen školními dětmi). O obědy a večeře jsme se musely postarat samy, např. v blízké restauraci Stella jsme měly od majitele pensionu na jídlo slevy, ale využily jsme je jen jednou, i když tam výborně vaří. Celé dny jsme strávily hlavně na zajímavých místech ve městě a okolí, hledaly jsme památky a historii města Prostějov.

První co nás zajímalo bylo samozřejmě centrum Prostějova. Velké obdelníkové náměstí T. G. Masaryka už samo přitahuje svým vzhledem, zelení, sochami a starobylými domy. Dominantou náměstí je farní kostel Povýšení sv. Kříže, původně gotický kostel ze 14. století, později barokně upraven. Před ním stojí v renesanční budově staré radnice Muzeum Prostějova. Tam jsme pobyly skoro 2 hodiny. Prohlédly jsme si budovu a expozici o historii prostějovska a také velmi pěknou výstavu a několik dlouhých filmů s vyprávěním průvodkyně v Galerii Špalíček. Byla tam výstava řezbáře Miroslava Srostlíka Moravského „Hovory se dřevem.“ Krásné sochy a plastiky ze dřeva se nám líbily. Špalíček je blok domů s barokním jádrem, kde žila početná židovská komunita (Hanácký Jeruzalém). Ve městě je hodně židovských památek, původně tam byly dvě synagogy, 2 hřbitovy, teď už jen jen dochované zbytky a pomníky obětí světových válek. Ve městě jsou také části původního městského opevnění a osmiúhelníková bašta (dříve vězení, dnes galerie).

Některé Alenky byly v muzeu, některé na prohlídce radnice, také na tomto velkém náměstí. Nová secesní radnice postavená v letech 1911 až 1914 podle plánů Karla Hugo Kepky má mimořádně krásnou a vysokou věž 66 m, tzv. Prostějovské Hradčany, ze které je krásný výhled do okolí.

Na nám. TGM má také sochu Jiří Wolker. Sedí na lavičce v parku a my jsme si mohly s ním posedět. Na náměstí je také jeho rodný dům U sv. Antonína, kde se narodil i velmi mladý zemřel. Nedaleko náměstí je renesanční zámek s původním portálem ze 16. století. Jeho zdi zdobí unikátní sgrafita Jano Köhlera. Zámek není pro veřejnost přístupný.

Na náměstí jsme našly i (k radosti Jarky) Infocentrum, kde nám poskytli cenné rady a mapy. Našly jsme i prodejnu Hudebních nástrojů, kde jsme měly zamluveny vstupenky na večerní koncert. O program prvního večera bylo tedy postaráno – Čtyři tenoři (Marian Vojtko, Pavel Vítek, Jan Kříž a Michael Bragagnolo) v programu „Láska prý“ zpívali ve Společenském domě krásné písně, melodie z operet a muzikálů, Bylo vyprodáno. Hezký večer a hudební zážitek.

Nejvíc jsem se těšila na architektonický skvost Prostějova – Národní dům, který v nedávné době 2018 až 2019 prošel rekonstrukcí. Tato perla české secese – první stavba architekta Jana Kotěry – byla otevřena v r. 1907. Na výzdobě s motivy přírody a mytologie se podíleli přední čeští umělci: Stanislav Sucharda, Jan Preisler, František Kysela. Je to městský a spolkový dům. V divadelní části je velký sál, jehož výzdoba byla za německé okupace velmi poškozena (štuky, svítidla, vitráže). Teď byly obnoveny vitráže v lunetách divadelního sálu. Sídlí tam Městské divadlo. Ve spolkové části je restaurace a kavárna. Spolková část naštěstí zůstala v původní podobě jako za první republiky. A tak jsme se tam také cítily, a dobře jsme se tam najedly. V r. 2008 byl prostějovský Národní dům zařazen mezi národní kulturní památky ČR.

Prostějov má také krásnou botanickou zahradu. Našly jsme ji uprostřed města v petrské farnosti za barokním kostelem sv. Petra a Pavla (středověký kostel v 18. století barokně přestavěn). Botanická zahrada nese jméno Petra Albrechta, který ji za komunistů zachránil před zrušením. Byla založena městem v r. 1934. Má stromovou část (arboretum), kde jsou domácí i cizokrajné dřeviny, a bylinnou část. Původně sem byly vysazeny rostliny z okolí Prostějova a Hané, ale dnes je tu k vidění asi 1200 rostlin z celého světa. Nově je zde také rozárium – tzv. smyslová zahrada. Slouží k záchraně vzácných a chráněných rostlin. V čase barevného podzimu jsou tu žluté a červené javory, brsleny, jinany, okrasné trávy, kiwi a fíkovníky.

Prostějov má i hezké okolí, městem protékají dvě řeky Romže a Hloučela. Zvláště ta druhá řeka se nám zalíbila, jméno Hloučela je velmi milé. Vede kolem ní naučná stezka, která začíná právě u mostu kousek od našeho pensionu Ema. Procházkou se dá dojít až k Plumlovské přehradě. Ale my tam jely autobusem na celodenní výlet. Byl krásný slunný den a strávily jsme pod Plumlovským zámkem u krásného Podhradského rybníka hezké chvíle. Z některých míst byl vidět Plumlovský zámek jako na dlani. Je to zajímavá stavba. Na zbytcích původního hradu ze 13. století stojí vlastně nedostavěný Lichtenštejnský zámek, stojí jen jedno křídlo z původního projektu Karla Eusebia. Zámek stavěl jeho syn Jan Adam koncem 17. století, ale kvůli rodinným sporům ho nikdy nedostavěl. Zámek není ve všední dny otevřen (jen o víkendu). Vzácný obraz Černé paní Marie de Lara y Mendozy, manželky Vratislava II. z Pernštejna, která přivezla do Čech Pražské jezulátko, uvidíme možná příště. Kolem rybníka a vodní nádrže na řece Hloučele jsme došly dlouhou procházkou zase k výchozímu místu – k restauraci Pácl a k zastávce autobusu.

Bylo by toho v tomto regionu jistě hodně k vidění, prozatím nám ostatní zůstalo skryto, čtyři dny s dlouhou cestou z Prahy a čtvrtý den zpět, to není moc času. I přesto některé Alenky stihly navštívit ještě Čechy pod Kosířem s pěkným zámkem a muzeum kočárů. Takže zase třeba příště výlet do Litovle, Skalky nebo na Velký Kosíř, to jsou také velmi zajímavá místa. Možná bude i ochutnávka starorežné v Palírně U Zeleného stromu (exkurze teď na podzim nedělají).

V příjemném pensionu Ema jsme se poslední večer sešly a pobyt zhodnotily velmi kladně. Marta spočítala nachozené kilometry, celkem 30, je to možné? Ale prožité společné chvíle se spočítat nedají, těch bylo hodně a jsou pro nás důležitější. Ani se nám domu nechtělo.

Daniela