Masopustní veselí i s námi Alenkami dorazilo do kouřimského skanzenu 19. února. Když svítí slunce, je jasno, třeba i sněhový poprašek – to je pak snadná masopustní taškařice. Nás, co nejsme zhýčkané, přivítala Kouřim trvalým deštěm, blátem, větrem, pocitovou teplotou v záporných číslech. To nás neodradilo, když po švejkovské anabázi, kdy nás pět i s pejskem Ozim narvaných v Hančině autě konečně Kouřim našlo. Pomohly tomu chytré telefony s GPS – byly jsme snad ve všech středočeských vesničkách směrem na Kutnou Horu – v některých i dvakrát. Skanzen jsme už našly bez GPS, u pokladny se pozdravily s Maruškou, Alenkou CH. a Janou D., které absolvovaly nezáživnou, rychlou cestu vlakem. Pardon – výhledy prý byly úžasné.
Návštěvnost i přes počasí, o kterém se říká, že by psa nevyhnal, byla bohatá. Prošly, proklouzaly bahnem, jsme snad všechny lidové stavby, vystály frontu na báječnou prdelačku, koupily jelita, tlačenku a pokochaly se pohledem na typické masopustní mastné, tučné pokrmy, některé si daly nadýchanou koblihu.
Poté jsme se potěšily pohledem na průvod tradičních masek. Národopisný soubor Kohoutek měl připravené folklorní vystoupení s tanci. Bylo co poslouchat a čím se těšit.
Trochu historie – masopust začíná po svátku Tří králů 6. ledna a končí Popeleční středou na začátku půstu před Velikonocemi. Letos 26. února.
Cesta domů už byla bez GPS rychlá, nedobrodružná. I tak můžeme říct – Užily jsme si to!
Blanka
