Bělohrad byl velmi příjemný pohodový rekondiční pobyt. Vše probíhalo podle připraveného programu. Předem jsme měly trochu obavy z dopravy, na přestup v Hradci Králové bylo pár minut, ale autobus přijel na čas a druhý autobus stál na blízkém nástupišti J2, takže hladké přendání kufrů a jelo se dál. Do Bělohradu už to bylo jen 40 minut.
Lázně Bělohrad je malé městečko, které se rozkládá po obou březích řeky Javorky a kde jsme byli brzy jako doma. Lidé přívětiví, od počátku o nás všichni pečovali. Počasí nám celý týden přálo, vedra už nebyla a slibovaný déšť taky nepřišel. Sešla se dobrá parta 11 Alenek + Mirek jako doprovod. Ubytovali jsme se v hotelu Anna Marie, kde už Alenky jednou byly. Pokoje jsou tam různé, hotel členitý, takže mi dělalo zpočátku potíže zjistit, který výtah použít a které patro nebo mezipatro zvolit. Procedury, lékaři, pedikúra, bazén, jídelna, kavárna, prodejna, to vše bylo v hlavní budově Grand. Mezi oběma budovami byl prosklený most, kudy jsme si mohli cestu zkrátit a ještě se při tom podívat z výšky do parku nebo na hlavní cestu lázeňského městečka.
Anenské slatinné lázně zde byly založeny v r. 1885. V současné době se zaměřují na léčbu pohybových, neurologických a onkologických nemocí. Nám nabídly 18 procedur na rehabilitaci a rekondici. Než jsme je mohli čerpat, strávili jsme celé dopoledne „administrativou“ s lázeňským průkazem v přijímací kanceláři, na vstupní kontrole u lékaře a v kanceláři časování procedur. 18 procedur se nám zdálo na šest dní hodně, ale po prostudování individuálního rozpisu jsme pochopili – počet procedur se hned snížil např. tím, že jedna procedura je cvičení v bazénu a druhá – hydroterapie – spočívá v tom, že si můžeme ještě zaplavat nebo ležet na bublinkové lavici. Další spojené dvě procedury spočívají v masáži a následné možnosti osprchovat se (ale masér nám stejně nedoporučil hned smýt ten balzám). Také v tělocvičně proběhly dvě procedury během 30 minut, aniž bych si všimla, v čem druhá procedura spočívala. Hydro-jet 15 minut, koupel 30 minut. Jen v parafinovém zábalu rukou (dobré na klouby) jsme si užily čas nepočítaně, zapomněli nás tam tak dlouho, až jsme musely volat o pomoc. Možná ještě delší procedura byla oxygenoterapie – inhalace kyslíku trvala 50 min klidné posezení s knihou, dobré na zlepšení paměti. Pro nás bylo důležité, že vše jsme absolvovali dopoledne a odpoledne jsme mohli chodit na vycházky. I výlety jsme autobusem nebo autem stihli za odpoledne, na celodenní výlet čas nebyl.
Hned po příjezdu jsme si šli prohlédnout okolí lázní. První nás lákal na procházku obrovský lesopark, který jsme asi neprošli úplně celý, ale pod stromy a všude byly lavičky, příjemná místa, prameny, chodili jsme tam každou volnou chvíli. V neděli jsme poslouchali v Hudebním pavilonu promenádní koncert dechové hudby. Oslavila jsem tam i svátek a Zdenka narozeniny. Hezky se sedělo v přírodě a při hudbě. Často během pobytu jsme se potkávali v příjemné kavárně hotelu Grand, možnost dát si malý oběd, čekat na proceduru nebo na čas vycházky, obdivovat reprodukce Claude Moneta na zdech okolo, první večer jsme si tam vyhradili i místo na první společnou schůzku – prostě vždy v centru dění – tak nám plynul život lázeňský.
Na pondělní večer jsme se těšili na talkshow Haliny Pawlovské. Už koupení vstupenky byl v těchto malých lázních zážitek – vstupenka s fotkou Haliny, zakoupená na jméno a adresu každého z nás a s potvrzením o zaplacení ve velikosti A4, to všude nemáte. Pořad „S Halinou naa větvi“ byl v nejluxusnějším hotelu Tree of life – Strom života, který, ač nový, připomíná 130 let historie lázeňství v Bělohradu. Při vyprávění Haliny o životních zážitcích jsem si připomněla, že její maminka paní učitelka Kločurková mě učila na základce na Vyšehradě. Hosté večera byli Anička Slováčková a Honza Dědek, vidět je všechny na živo byl milý zážitek.
V úterý jsme jeli na výlet do blízkého Miletína. Trochu zklamáním bylo rozkopané celé náměstí, ale i přes neexistenci silnic a někde i chodníků jsme prošli co bylo k vidění (rodiště Karla Jaromíra Erbena, jeho pomník a zavřený rodný domek), byli v hospodě na dobrém obědě a hlavně v obou cukrárnách na náměstí jsme ochutnali Miletínské modlitbičky, abychom pak nakoupili ty správné a nejlepší. Potěšila nás Jaruška, která za námi přijela až z Prahy na odpolední setkání.
Večer jsme se pustily do povinného navlékání korálků. Brzy jsme zjistily, že nás to moc baví. Náramky se nám dařily, korálky se kutálely všude a my se dusily smíchy, tak aby veselí nebylo slyšet i v okolních pokojích (využily jsme krásný prostor v mezipatře domu Anny Marie). Ve 22 hodin jsme veselý večer musely skončit – po úklidu celého patra – ticho ! pssst !
Ve středu byl v plánu další výlet do města Rumcajse, Manky a Cipíska, neboť se tam konal každoroční festival Jičín – město pohádky. Přijeli jsme co nejdřív, abychom si stačili prohlédnout město, zdaleka viditelnou věž, veliké Valdštejnovo náměstí lemované podloubím, zámek i kostel sv. Jakuba Většího. K tomu nám Marta, znalkyně tohoto kraje, přivedla průvodkyni Vlastu, která k informacím z prospektů o Jičíně přidala další zajímavosti. Stihli jsme i cukrárnu U Draka, ale pak už jsme pospíchali na průvod masek, z kterého jsme se radovali jako děti, které v něm šly – spousta krásných masek, kouzelníků, Harry Poterů, berušek, motýlků, princezen, také král, Rumcajs, Cipískové a Manky, Arabela a Rumburak.
Další večer jsme zkusily vědomostní kvíz Máme rádi Česko. I když jsme měly mezi soutěžícími dvě učitelky, některé otázky nám dělaly trochu potíže. Koneckonců – byl to večer plný otázek a někdy i správných odpovědí, ale hlavně prima zábava. Po druhé už budeme znát víc.
Od prvního dne pobytu jsme při procházkách několikrát viděli v dáli vršek s kostelíkem, tak ve čtvrtek jsme se vydaly k němu blíž. Došly jsme k Novodvorskému rybníku a kostelík jsme měly jak na dlani. Rybník i vršek jsme obešly a kostelík se z našeho pohledu měnil. Měnil se i v běhu staletí. Původně románský kostel sv. Petra a Pavla na Byšičkách z r. 1267 po gotických a barokních úpravách získal dnešní podobu v r. 1854. Kolem kostela je křížová cesta a na hřbitově jsou pochovány významné osobnosti Bělohradu. Váže se k němu také děj balady Svatební košile z Kytice Karla Jaromíra Erbena. Na kopec s kostelem vystoupala jen Marta (a jindy). My pokračovaly do města Bělohrad z druhé strany než z lázní.
Navštívily jsme gotický kostel Všech svatých z konce 17. století, kde je na hřbitově hrob rodičů Karla Václava Raise, v parčíku jeho pomník a v zámeckém parku jeho památník, původně zámecká oranžérie. Bělohradský zámek stojí na místě původní dřevěné později kamenné tvrze a není veřejnosti přístupný. Marta, která má tady v kraji spoustu známých, nás zavedla na návštěvu do sochařské galerie sochaře Jiřího Sehnala. Zprvu nenápadný dům vedle hospody nás překvapil galerií pískovcových soch, očividně spojených se sochařskou školou v Hořicích, kde p. Sehnal získal lásku k tomuto umění a řemeslu. Galerií v zahradě nás provedla a na kávu nás pozvala jeho paní. Její vyprávění o sochách i o její lékařské praxi se nám líbilo. Bylo to velmi zajímavé odpoledne. A to jsme ještě netušili, že se i do hospody U Sehnalů podíváme. Později jsme se také dozvěděli, že i např. před hotelem Grand je plastika „Kompozice“ z hořického pískovce od Jiřího Sehnala.
Večer po této návštěvě jsme si šli poslechnout taneční hudbu do restaurace Bohumilka a dohodli se, že v pátek bude volné odpoledne, aby si každý našel v krásných lázních co ho nejvíc těšilo nebo co ještě neviděl. A jak to dopadlo? Šli jsme společně pohodlnou lázeňskou promenádou k rybníku Pardoubek. Na krásném romantickém místě, kde byla dřív plovárna a dřevěné kabinky a plavčík zde půjčoval loďku a učil plavat, je dnes pohádková stezka nejen pro děti. Rybník je obklopen dřevěnými sochami strašidel a nadpřirozených bytostí, vodník Vodomil si sem pozval přátele obra, vodní pannu, krtka, šneka, žabáka, zajíce, rybáře a další, ve vodě je dráček Parďásek. Když je pohádková noc, koná se tam jejich sněm. Je tu i hřiště pro děti a pro dospělé pekelné ohniště na opékání buřtů.
Pak už jen zbýval závěrečný večírek právě v restauraci, která již zmíněným Sehnalům patří. Konal se tam country bál a salonek vzadu byl náš. Krásně jsme zakončili náš příjemný pobyt a společně si zazpívali, a to nejen s muzikanty. Marta napsala – jako tradičně – o dění v Bělohradu sáhodlouhou báseň, vlastně píseň na nápěv „Boleslav, Boleslav, překrásné město,“ a tu jsme si všichni společně zazpívali. Druhý den ráno už jen loučení a cesta domů.
Měli jsme se fajn, můžeme doporučit pěknou rekondici dalším, líbila se nám dobrá péče, krásný kraj i pohodový program. Na příští rok jsme si nechali další cíle v okolí, např.: Hořice, kde se od pradávna těžil a zpracovával pískovec a pečí se Hořické trubičky, přehrada na Labi Les království, také postavená z pískovce a nejvyšší bod Podkrkonoší Zvičina 671 m n. m.
„Na šňůrku společných dní jsme navlékaly zážitky – jeden krásnější a veselejší než druhý,“ napsala do hodnocení pobytu Zdeňka. „Zotavila jsem se na těle i na duchu. Už se těším na další pobyt,“ uzavřela hodnocení druhá Zdenka.
Daniela Kelišová
u pramene
v Miletíně
u rodného domku Karla Jaromíra Erbena
Valdštejnovo náměstí v Jičíně
u draka v Jičíně
Rumburak
Památník Karla Vávclava Raise
sochařská galerie
Country večer
Boleslav, Boleslav alias Bělohrad, Bělohrad
Marta Hrušková
Bělohrad Bělohrad, město lázeňské
Napravujou tady chlapy, ale i ženské
Proto sem přijely z Prahy Alenky
I když mají berle hůlky, jsou to frajerky
V neděli na koncert zve Bažantnice
Dechovka, co bude nám hrát, přijede z Chlumce
V pondělí startují lázeňské kúry
Na rozpisu od doktorů máme jich fůry
Koupele masáže cvičení bazén
Ze vší té lázeňské péče jsme každá blázen
Snídaně večeře, jídla máme dost
I cukrárny a kavárny jsou nám pro radost
V pondělí navečer – to je novina
Osobně nás přišla bavit Pawlowská Halina
V úterý Miletín zklamal velice
Náměstí maj rozkopaný, nejen ulice
Po dobré večeři všechny Alenky
Sešly se a vyráběly z korálků náramky
Ve středu v Jičíně, v městě pohádky
Lákaly nás hospod i cukráren zahrádky
Společné foto nám zkrášlil hodný drak
V průvodu šli s Arabelou král i Rumburak
Po čtvrtečních kúrách rybník Pardoubek
Okolo něj stojí sochy – nebyl tu Myslbek?
Sochy jsou dřevěné, krokodýl, vodníček
Chobotnice, mořská panna, rybář Zajíček
Pak kolem pramene jdem na Byšičky
Nedojdeme ke kostelu, bolí nás nožičky
Přesto však tančíme, přitom zpíváme
V restauraci Bohumilka aperol cucáme
Pátek – den poslední – to to uteklo
Celý týden bylo krásně ani nekáplo
Ještě pár procedur a co bude dál?
Do hospody U Sehnalů jdem na country bál
Pivečko vínečko vodka magistr
Vypijeme toho tady celý kanystr
Loučení loučení šlo nám zvesela
V sobotu se naše parta domů rozjela
Milá Danielko jménem účastnic
Píšu ti tu JEDNA s hvězdou – nechybělo nic
Marta Hrušková
