Benátky nad Jizerou
Třicátého září se nás pět Alenek a tři naše kamarádky sešlo na Černém mostě, abychom navštívily Benátky nad Jizerou. Jak mě napadly zrovna Benátky? Doprovázely jsme s Hankou K. benátskou rodačku, která nás městem provázela. Když jsme v zámku poskládaly svého pradědečka a viděly Tychona Brahe, věděly jsme, že to Alenky musí vidět, obzvláště, když nás pan Fiala vtáhl do svého muzea hraček.
Cesta busem uběhla velmi rychle. Pohled na zámek od Jizery byl romantický, ale závratně vysoký. Pánové, kteří u bufáče popíjeli první ranní pivko pochopili a poslali nás místo do strmého kopce na méně strmé schody. Maruška nás už na mostě přes Jizeru seznámila s historií (bylo to od ní rozumné, po výstupu by nám toho moc neřekla) města i zámku.
Majitel panství Jan z Dražic založil před rokem 1346 Nové Benátky. Jeho rod brzy vymřel a Benátky pak často měnily majitele. Začátkem 16.století přeložil své sídlo Friedrich, purkrabí z Donína, z Dražic na Nové Benátky a postavil renesanční zámek. Ten r. 1599 koupil Rudolf II. a zapůjčil ho dánskému hvězdáři Tychonovi Brahe, aby se svým spolupracovníkem Johannem Keplerem vybudoval astronomickou observatoř. Po třicetileté válce nový majitel Jan z Werthu rozšířil zámek o pravé křídlo, r. 1702 hrabě ze Schutzenu uvedl zámek do nynější podoby. Park byl postupně vyzdoben plastikami M. B. Brauna a Františka Adámka, pražský arcibiskup A. P. Příchovský upravil interiéry v rokokovém stylu. Poté zde žil rod Thun-Hohensteinů. V letech 1844-47 u nich působil mladý Bedřich Smetana jako učitel hudby jejich pěti dětí. Asi to pro něj nebylo úplně veselé, protože jenom jedno dítko mělo hudební sluch. Poslední majitel hrabě Kinský v roce 1920 prodal již prázdný zámek městu.
A jak to již v lepším případě bývalo, byly zde zřízeny byty, dívčí škola a úřad města.
Při obnově zámku byly objevena sgrafita, do té doby skrytá pod nevzhlednou omítkou a počalo se se záchrannými pracemi. Psaníčková sgrafita byla na vnější části zámku, ale na nádvoří byla objevena nádherná figurální sgrafita, na nichž jsou motivy z mytologie (např. Herkulovy činy) a biblické scény (např. Dalila a Samson). Mimo to jsou zobrazeny ve středních pásech lovecké scény i se zvířaty a způsoby lovu – štvanice, lov se sítěmi. Na části, kde jsou zobrazeni lovci na koních, lze najít i císaře Rudolfa II.
Vzhledem k četným přestavbám zámku byly některé části sgrafit poškozeny, ale i to, co se zachovalo, vzbuzuje obdiv.
V části zámku je umístěno Muzeum Benátecka, které interaktivními expozicemi seznamuje návštěvníky s historií města i zámku, známými osobnostmi, které mají k městu vztah (např. historik Z. Kalista, hudební rodina Bendů).
Dámy se těšily na hračky, pradědeček nervozitu poznal, zavzdoroval a nenechal se tentokrát sestavit.
Sbírka historických hraček z let 1860 až 1945 je naprosto unikátní, je z ní cítit nadšení a láska tvůrce. Nedá se popsat, musí se vidět. Obdivovaly jsme (dlouho) panenky, pokojíčky, dobová hokynářství, vláčky.
Poté jsme zámeckým parkem pod památnými, podzimem se barvícími stromy sestoupily do města, kde nás v restauraci „ U Bílého páva“ čekala kulinářská odměna. Jídelní lístek z pravé strany bylo hezké počtení. Levou jsme holt respektovaly. Tož milé Alenky na shledanou s Maruškou a se mnou 25.10. Jistí to Levý Hradec.
Těšíme se na Vás Blanka a Maruška
