Velvary v únoru 2024 — ALEN - ženy s rakovinou prsu z.s.

Velvary

Na sobotní výlet do Velvar jsme museli vstávat brzo, ale od rána svítilo sluníčko a docela pěkně hřálo. Únor to rozhodně nebyl. Jenže do Veleslavína daleko, autobus jsem s vnukem Františkem jen tak tak dobíhala. Tam už sedělo pět Alenek a mohli jsme vyjet. Během cesty jsme sledovali kopce Českého středohoří a viděli i Říp. Ve Velvarech jsme vystoupili přímo na náměstí do rozkvetlých petrklíčů a macešek u květinářství.

Velvary je staré královské město z 15. století (r. 1482). Ve starých kronikách je sice psáno, že osada na tomto místě byla povýšena na město již za Karla IV., ale písemnosti se nedochovaly.

Nejprve jsme hledali první cíl naší cesty – PerníKáču. Za kostelem sv. Kateřiny jsme našli Perníkárnu ve starobylém domě s fortnou (s průjezdem městským opevněním) ze 17. století. Malý krámek byl plný zájemců o krásně zdobené originální perníčky, perníkové nápoje, perníkovou kávu nebo čokoládu a perníkové zákusky. My ale vyhledali majitelku pekárny paní Kateřinu Wolákovou. Provedla nás celým domem (kde se momentálně přistavuje další prostor), malým provozem, kde se dělá těsto (vše dle originálních vlastních receptů paní majitelky), válí, vykrajuje, peče a zdobí, což je z toho největší práce a umění. Mnoho hodin trvá „cvičení“, než je s prací paní šéfová spokojená. Prostory jsou malé, ale do posledního místečka využité, každý ze zaměstnanců ví co má dělat a dělá to v příjemné a tvůrčí partě rád. Během exkurze jsme zahlédli i manžela paní pernikářky, který je zároveň starostou Velvar a také pedagogem na Fakultě sociálních věd UK. Když jsme viděli výtvory z perníku, nemohli jsme nic jiného než nakupovat a ochutnávat. Počasí nám přálo, mohli jsme sedět venku u malého stolečku a vychutnat perníkové nápoje.

Ve zprávě z r. 2011, kdy vedl vycházku Alenek do Velvar Milan, je psáno, že město je v úpadku, neudržované a nedá se tam najít obchod nebo hospoda k dobrému obědu. Musím konstatovat, že město se od té doby velmi zlepšilo, ale co se týká hospod, situace je stále stejná, hospody žádné nebo špatné. Nakonec jsme se celkem dobře najedli v asijském bistru.

Prošli jsme celé velké náměstí Krále Vladislava a historické centrum Velvar. Líbila se nám pěkná barokní radnice s podloubím, Mariánský sloup se sochami sv. Václava, Floriána, Prokopa a Šebestiána, andílky a sochou Panny Marie Immaculaty i gotický kostel sv. Kateřiny s mohutnou zvonicí barokně upravený Pavlem Ignácem Bayerem. Další procházkou jsme našli Pražskou bránu (poslední dochovanou z městského opevnění) a za ní evangelickou modlitebnu s kalichem (původně metodistická, nyní v rukou soukromníka a zavřená) i funkcionalistickou synagogu (dnes dětské centrum) a krásný nově opravený hřbitovní kostel sv. Jiří ze 17. století s nádhernými vitrážemi.

Pak se konečně otevřelo Městské muzeum, kde jsme si prohlédli expozici o životě ve městě od nejstarších dob až do první republiky, expozici legionářů a velvarského prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách zal. r. 1864 tehdejším starostou. Prohlédly jsme si secesní sál a František si vyzkoušel archeologický průzkum – nalezl v písku střepy středověké kachle. Muzeum má své expozice ve třech budovách, tak nás paní průvodkyně doprovodila do Galerie Špýchar, kde jsme navštívili expozici O perníku. Tam jsme si vyzkoušeli plnit těstem formy na perníčky a správně určit podle vůně jednotlivá koření, která se do perníkového těsta dávají. Součástí expozice byla výstava obrazů Jiřího Cervína, mimo jiné i jeho podobizna namalovaná cukrovou polevou na perníku. V dalším prostoru barokního špejcharu je etnografická výstava a expozice sedlářství. V třetí budově muzea jsme chtěli vidět výstavu technických hraček, ale ta je momentálně ve fázi stěhování do nových prostor, tak snad někdy příště.

Za celý den chození po městě – sedm km v nohách – už jsme byli unavení, ale i přesto jsme se vydali na vzdálenější vlakové nádraží – cesta zpět byla zase jiná s jinými výhledy do kraje. Výlet se všem moc líbil, dostala jsem pochvalu za dobře objednané slunečné počasí. Ale já musím poděkovat Evě K., která mi dala tak výborný tip na výlet a poradila co je ve Velvarech pěkného, i když se sama nemohla zúčastnit. Evo, ať se Ti dobře chodí a příště jsi s námi! Díky.

Daniela, František, Věra, Iva, Maruška, Milena a Sylvie