Betlémská kaple na Žižkově
Dle desetileté vánoční tradice v ALENu jsme chtěly jít koncem roku 2022 do Betlémské kaple. V té velké kapli na Betlémském náměstí už jsme byly mnohokrát. Tentokrát jsem tedy vybrala Betlémskou kapli na Žižkově, o které málokdo ví. Komentovanou prohlídku se mi podařilo domluvit s panem farářem Pavlem Kalusem až na 14. ledna 2023.
Žižkovská Betlémská kaple Českobratrské církve evangelické je ukrytá v Prokopově ulici uvnitř bloku domů. Prošly jsme průjezdem s původní dřevěnou dlažbou domu U veliké studny (studna je tam stále, voda z ní se používá na zalévání farní zahrady) a ocitly se na nádvoří pavlačového domu, kde na nás už čekala paní Pleskotová z farního sboru a kaplí nás provedla místo pana faráře (t. č. ze zdravotních důvodů nepřítomného).
Tato stavba – chlouba kubismu – se začala stavět v roce 1913. Kubistické prvky v sakrální stavbě jsou jedinečné v celosvětovém kontextu. První bohoslužby se tu konaly v neděli 28. června 1914, kdy v Sarajevu byl zavražděn císař pán. V té době šlo o jedinou Betlémskou kapli v Praze. Ta na Starém Městě z konce 14. století zchátrala a koncem 18. století byla zbořena. Na jejím místě na Starém Městě tak v době, kdy se stavěla Betlémská kaple na Žižkově, byly jen čtyři bytové domy. Až v 50. letech 20. století byla nová stavba vybudována podle historického obrazu tehdejší kaple, kde kázal Jan Hus. Pro firmu Matěje Blechy z Karlína, která stavěla žižkovskou kapli, pracoval secesní a kubistický architekt Emil Králíček (např. projektoval dům Diamant ve Spálené ulici nebo kubistickou lampu na Jungmannově nám.) Kubistické prvky na kapli jsou patrné hned při příchodu na jejím zevnějšku. V průčelí je reliéf Božího beránka, plastika knihy a kalicha, ve výklencích busty Jana Husa a Petra Chelčického. V kapli se také dochoval jedinečný kubistický interiér. Zvonice byla přistavěna v roce 1938 a zvon do ní darovali švýcarští evangelíci.
S Betlémskou kaplí na Žižkově se také pojí rodina Fafkových, kterou připomíná pamětní deska u vstupu do kostela. Rodina pracovala v odboji a podporovala parašutisty, kteří měli spáchat atentát na Reinharda Heydricha. Gabčík a Kubiš u nich pobývali.
Kostel je nyní využíván na bohoslužby, různá setkání, ale i koncerty a výstavy, např. vánoční koncerty. Doufám, že se tam při nějaké takové příležitosti opět podíváme.
Po prohlídce kaple a žižkovských uliček jsme hledaly místo na dobrý oběd. Brzy jsme stylově našly hospodu „U Slovanské lípy“, kde jsme se nejen dobře najedly, ale také jsme ochutnaly pro nás neznámé pivo s názvy „Vycpaná vydra“ a „Černá svině.“
Další část dne jsme ještě využily k vycházce a zase objevily něco nového – Žižkovský tunel, který byl tento den naposled otevřený, protože ho čekala rozsáhlá rekonstrukce. Překvapivě jsme se na druhém konci dlouhého tunelu vynořily v Karlíně a ještě prošly ulice této stále se měnící pražské čtvrti. Vycházku jsme tedy zakončily v chrámu sv. Cyrila a Metoděje.
Za pár týdnů po této návštěvě krásné kaple jsme dostaly smutnou zprávu, že pan farář Pavel Kalus, i když po operaci vypadal jeho zdravotní stav nadějně, zemřel. Je nám líto, že kaple osiřela.
Daniela
