13. srpen – svátek mají Alenky. Těšily jsme se, že si tento pro nás sváteční den užijeme. Už ráno svítilo sluníčko a na Ostrčilově náměstí v Nuselském údolí se nás sešlo jedenáct – na poslední dobu nezvykle velká účast.
Vydaly jsme se Jaromírovou ulicí a podchodem se dostaly k prvnímu cíli naší vycházky. Už cestou se k nám připojil pan zahradník, který má klíče od zázračné skryté zahrady.
Umělecká zahrada pod Nuselským mostem je skvost s desítkami soch, váz, altánků, květin a keřů. Tento zajímavý areál má nejen bohatou sochařskou historii, ale i filmovou. Původně zde za první republiky byla kamenosochařská dílna Karla Nováka, který byl sochař, štukatér, ale vyráběl i ozdobné kachle a šperky. Spolupracoval s význačnými sochaři a architekty. Veškerá zde vystavená díla pocházejí z jeho dílny. Po válce musela dílna provoz ukončit a byla poničená. Od roku 1958 v areálu působili filmaři z Krátkého filmu. V té době tu vzniklo mnoho pohádek (Mikeš, Pojďte pane, budeme si hrát, Zahrada, Dášeňka čili život štěněte a další). I přesto zde řádili vandalové a sochy vzaly za své. Některé ze soch nebo jejich hlavy skončily dokonce v základech Nuselského mostu. Po listopadu 1989 je zahrada v soukromém vlastnictví a majitel Ing. Vojtěch Haluza obnovuje sochy a vrací je na původní místa, vybudoval krásnou zahradu a s areálem má velké plány. Při procházce a vyprávění zahradníka zahrady nám bylo mezi krásnými květinami, vodníky, fauny, andělíčky, králi, rytíři, dámami i zvířaty moc hezky.
Ze zahrady jsme se vydaly strmou Krokovou ulicí a tunýlkem na Vyšehrad. Přišly jsme Táborskou branou, šly kolem brány Špička s infocentrem, podívaly se do obchůdku Borůvka, kde jsou k dostání výrobky dětí z vedlejšího Jedličkova ústavu, viděly jsme dům Popelky Biliánové, spisovatelky, která sbírala Vyšehradské pověsti. Prošly jsme Leopoldovou branou a podívaly se od Hospody na hradbách na panorama Prahy od Paláce kultury přes hradby, Karlov a Apolináře až po Emauzy. Obešly jsme rotundu sv. Martina, nahlédly do kaple vyšehradské Panny Marie Šancovské a řekly si o zazděném kostele Stětí sv. Jana Křtitele. Karlachovými sady jsme prošly ke hřbitovu. Před basilikou sv. Petra a Pavla jsme si chvíli počkaly na svatbu, která právě vycházela z kostela. Dovnitř podívat se na vzácný gotický obraz Panny Marie Dešťové jsme nemohly. Chrámové zvony nám připomněly, že už je čas oběda. Když dohrála zvonkohra, rozhodly jsme se pro oběd ve Starém purkrabství (dříve na Citadele). A dobře jsme udělaly, kulajda i slané palačinky bylo výtečné jídlo.
Příjemně se nám sedělo a po obědě už jsme na další dlouhou procházku nechtěly. Ještě jsme z hradeb nad Vltavou shlédly Prahu od Hradčan přes Smíchov, Paví vrch, Dívčí hrady až k Cukráku a pomalu scházely dolu do podhradí.
Na kávu jsme zašly na zahrádku pod hradbami. Nejdřív jsme musely promazat zámek u vrátek, abychom se vůbec na zahradu dostaly. Po malém stěhování židlí a nádobí došlo na kávu a dokonce byl slavnostní sváteční jahodový dort s čokoládou. Připily jsme na zdraví všech Alenek a při veselé zábavě, zmrzlině a pití jsme vzpomínaly na prožitá společná léta a plánovaly další setkání nás děvčat „co jsme na jedné lodi“.
Děkuji všem Alenkám za účast a přeji jim hodně hodně zdraví. Daniela
Oběd na Vyšehradě
