Na výlet do Stříbra vyrazily 26. března čtyři Alenky, které doplnily tři kamarádky, takže celkem sedm statečných.
Město Stříbro leží nad údolím řeky Mže, která je jedna z nejstarších řek naší vlasti. I město má velmi bohatou historii. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z doby kamenné a bronzové, první písemné zmínky z roku 1183. Poloha města na trase obchodní cesty z Prahy do Norimberka byla velmi výhodná. Důležité bylo pro Stříbro hornictví a dolování rud, v jeho okolí byla naleziště stříbra. Ve 13. a 14. století získalo Stříbro od českých králů různé výsady, patřilo ke čtyřem největším městům v Plzeňském kraji. Šestnácté století bylo pro Stříbro časem rozvoje, který ukončila třicetiletá válka, kdy bylo město drancováno švédskými vojsky a poté císařskou armádou. Od roku 1660 se opět obnovila těžba v olověných dolech, a to napomohlo městu k bývalé prosperitě. S příchodem německých horníků tu mělo převahu německé obyvatelstvo, což způsobilo v roce 1938 připojení k nacistickému Německu. Po druhé světové válce byli původní starousedlíci vysídleni a ve městě došlo k úplné výměně obyvatel. Těžba olověných rud byla zastavena na počátku 80. let minulého století.
V současné době má Stříbro necelých osm tisíc obyvatel. V roce 1992 bylo historické centrum Stříbra vyhlášeno městskou památkovou zónou. První historická zajímavost, která nás zaujala, byl kamenný most přes řeku Mži s renesanční mostní věží z období let 1555 až 1560. Jedná se o jedinou dochovanou mostní věž v Čechách, mimo věže Karlova mostu v Praze. Věž se dodnes nachází v původní podobě. Náš výšlap pokračoval lesem naučnou stezkou „Historie hornictví na Stříbrsku“, ze které jsme plynule přešly na cestu křížovou směrem na Křížový vrch. Moc se nám líbilo 14 zastavení – 14 zděných výklenkových kapliček. Obrazy v nich jsou vytvořeny technikou holandské fajáns. Malby vypracoval keramik František Švancar. Pokračovaly jsme lesní cestou podél Mže a obdivovaly jsme výhled na město, které se rozprostíralo na protějším břehu řeky na vysokém kopci. Lesní cesta nás dovedla k velkému bunkru, který byl součástí opevnění v letech 1936 až 1937. Dále jsme viděly Koubkovu branku, která je součástí hradebního systému nového města. Dal ji postavit mlynář Koubek na své náklady v roce 1574, aby mohl vozit mouku co nejkratší cestou do města. Branka současně sloužila i k bydlení. Z opevnění města se kromě branky zachovaly jen zbytky hradeb. Došly jsme k Hornickému skanzenu u řeky (kde je ve svahu označena královská dědičná štola Prokop). Ale mohly jsme jen nahlédnout přes plot, otevřeno je v červenci a srpnu. Tak příště. Po zdolání kopce od řeky do města jsme došly na náměstí, obdivovaly jsme krásnou renesanční radnici se sgrafitovou výzdobou fasády, historické domy s renesančními domovními portály, morový sloup a Minoritský klášter s nádherným pavilonkem. Výlet se vydařil včetně závěrečného posezení s dobrým obědem v restauraci na krásném náměstí. Počítaly jsme s rychlým přesunem (2 km) na nádraží, a tak jsme si nechaly poradit od místní paní zkratku. Milá paní nás kus cesty doprovázela. Ale jak známo, zkratky jsou vždy delší a náročnější. Paní si asi chtěla hlavně popovídat. Protáhla nás kolem polikliniky kopcem Smutňákem a dál. Nádraží daleko a odjezd ohrožen, ale tentokrát musíme napsat „díky výlukám Českých drah“ na nás i Pendolino počkalo a do Prahy jsme dojely na čas..
Jarka Ducková
